Historie

Vesnice se nachází v nadmořské výšce 368 metrů, asi 5,5 km východně od Horšovského Týna, na obou stranách státní silnice směřující do Plzně.

Mohylová pohřebiště v této lokalitě svědčí o osídlení již ve střední době bronzové. První písemná zmínka pochází z roku 1379. V roce 1390 koupil část Křenov klášter v Kladrubech. Část klášterního zboží byla v 16. století zastavena statku v Puclicích. Ještě v Tereziánském katastru je uvedena příslušnost Křenov ke statku Puclice. Ve vsi je uvedeno celkem 11 hospodářů, jeden pekař, dále jeden hostinský a jeden mlynář na panském mlýně.

Později koupil Trauttmansdorff statek Puclice, tedy i Křenovy a připojil je k panství Horšovský Týn. Ještě před zavedením povinné školní docházky v roce 1774 navštěvovaly křenovské děti školu ve Staňkově, kam příslušeli i katoličtí farníci. Při zavedení obecního zřízení se staly Křenovy samostatnou obcí, a to do roku 1869, kdy se stala ves osadou obce Puclice. Od roku 1890 byla již opět samostatnou obcí, tehdy oficiálně označovanou Křenova, později Křenov a až po roce 1910 Křenovy. Obec tehdy obývalo 244 lidí (maximální počet byl zaznamenán v roce 1900, a to 264 obyvatel).

Za zmínku stojí také výstavba kaple sv. Václava v roce 1926. Byla postavena na náklad obce a s přispěním dobrovolných dárců na místě staré kapličky, zasvěcené panně Marii. Od tohoto roku bývají v Křenovech na Václava poutě. Nepříjemné události spojené s první a druhou světovou válkou se nevyhnuly ani naší obci. V té první padlo 12 mužů z Křenov a roku 1938 jim byl odhalen pomník. Ve druhé světové válce se Křenovy staly po připojení Sudet k Říši pohraniční obcí. Konec války znamenal pro Křenovy osvobození americkou armádou v květnu 1945.

Dnes jsou Křenovy samostatnou obcí, ve které je trvale hlášeno 143 obyvatel.